Březen 2015

Běhání - pocit létaní?

27. března 2015 v 17:06 Deníček
V pondělí nebo v úterý mě přepadnul příšerný pocit, že chci jít běhat. Ale opravdu moc velký. Nechápu to, ale zdálo se mi, že při běhání je pocit létaní. Takový úžasně nádherný, jako bych létala. A to opravdu moc neběhám. Prostě se mi chtělo běžet jak nejrychleji dokážu až do posledního dechu, dokud nebudu moct běžet dál. Prostě se vyběhat. A taky takový pocit, jako bych při běhání létala. Prostě takový úžasný pocit. Nedokážu to popsat. Neumím se moc vyjadřovat, takže to jsou jen takové kecy.

Leporelo & Hvězdář

24. března 2015 v 17:07 Pronásleduje mě hudba...
Mám tu další článek. Tentokrát to jsou písničky, které poslouchám. Řekla bych, že možná některou znáte. Obé jsou česky, takže kdybyste nechtěli poslouchat cizí písničky, tak můžete tyhle. :))

Nový design

23. března 2015 v 15:35 Blog
Ahojky, asi jste si všimli, že jsem změnila celkový vzhled blogu. Mě se líbí, ale ještě nejsem úplně spokojená. Postupně budu pilovat detaily a doufám, že brzy bude design vypadat ještě lépe. :)

Třetích pět knih (15)

18. března 2015 v 20:01 Knižní výzva
Tak tady je dalších pět knih, co jsem přečetla. Už jich mám za sebou 15. :))

Projektový den - noční můra?

16. března 2015 v 20:32 Deníček
Dneska jsme se ve škole neučili. Asi by si většina z vás řekla, že to je přece super. Ale já už si tím nejsem úplně jistá. Měli jsme projektový den. A to znamená, že je rozdělený na tři + jednu část. A v (skoro) každé třídě je nějaké stanoviště, kde stráví te vždy jednu část dnu (blok). No, a protože téma byl středověk, tak jsem byla na zaříkávání, něčem o moru (to se dalo) a Skotsku (=něco o něm, i když to nepatří moc do středověku). Skotsko bylo podle mě nejlepší. A pak bylo zakončení a bla, bla bla...

All of the stars a Sing!

15. března 2015 v 19:51 Pronásleduje mě hudba...
Jaksi teďka ujíždím na Edovi, takže poslouchám pořád dokola tyto dvě písničky:

Elisabeth - 5. kapitola

13. března 2015 v 21:36 | Allex |  Psaní
Přišli jsme k dřevěnému domu, který vypadal už celkem dost staře. Střecha byla kdysi dávno nabarvena na světle žlutou barvu, ale dnes byla barva už hodně seškrábaná. Člověk, který v tomto domě žil měl pravděpodobně rád květiny, protože jich hodně stálo na parapetech oken.
Matt otevřel dveře a kývl na mě, ať jdu za ním dovnitř. Uprostřed místnosti stál stůl a tři židle, v krbu hořel oheň a u něj se někdo kýval v houpacím křesle. To bude asi ten Aldogrida. U krbu byly z obou stran dveře. Jedny asi vedly do ložnice, ale kam vedly druhé jsem netušila. Když si moje oči zvykly na šero, které uvnitř panovalo, všimla jsem si v rohu malé kuchyňky.
"Už jsem na tebe dlouho čekal. Kde jsi se toulal? Vždy chodíš přesně." zeptal se te sedící v křesle. Předpokládala jsem, že to je Aldogrida. Vstal a otočil se k nám. Byl celkem malý a vlasy a vousy měl pořádně zacuchané. Napadlo mě, že se asi dlouho nečesal. Oblečení měl dost špinavé a musel pravděpodobně trochu páchnout. Ano, ne jen trochu. Ten puch mi pronikal do nosu až se mi udělalo španě. Jeho oči byly hodně tmavé, skoro černé, že nebylo vidět kde má panenky. Podíval se na mě a jeho pohled se jaksi zakalil. "Ach! Já si tě, pamatuji, Melisso... Ale jak jsi unikla? Z toho vězení není možné utéct... On tě tam uvěznil..." brblal Aldogrida.
"To není Melissa, to je Elisabeth, Alderigu." Asi to nebyl Aldogrida, jak jsem se domnívala. Podvědomě jsem pokrčila rameny. "Melissa je stále ve vězení." Matt se mu díval upřeně do očí a Alderigus se probral. "Jak se máš, Matte? A kdo je tato slečinka?" Mluvil, jakoby se nic nestalo. Nechápala jsem, co to má znamenat. I když, Matt přece myslím říkal, že je trochu šílený.
"To je Elisabeth," opakoval Matt jakoby se nic nestalo. Nerozuměla jsem tomu. Vždyť ten chlap tady něco před chvílí mumlal a on to nechá být? "Právě kvůli ní jsem za tebou přišel." Cože? Kvůli mě? Vždyť mě ani nezná! Srazili jsme se náhodou v lese! A teď mě chce seznamovat tady s tímhle..tímhle.. šílencem. Začala jsem se pořádně mračit.
"Nikdy jsem ji ve vesnici neviděl. Jak jste se poznali?" Alderigus si mě zamýšlené prohlížel. Jasně, jen si zírej, já jsem totiž z jiného světa a vypadám jako mimozemšťan.
"To je právě ono. Srazil jsem se s ní v lese. Hledala svého psa, který ji sem zavedl. Elisabeth přišla Bránou."


Snad je to lepší než předchozí kapitoly, ale stále to ještě nic moc není. Je to takové nudné mi přijde. Ale doufám, že se to už brzy změní. A omlouvám se, že jsem tu dlouho nebyla, ale škola mi dala pořádně zabrat. :) Tak snad vám to moc nevadí. :)

Živá nebo ospalá?

9. března 2015 v 20:03 Deníček
Tak dnešek jsem přežila. První den školy po prázdninách. Přežila jsem ho, ale dost těžce. Uff...
Ráno jsem se překvapivě probudila už po druhém budíku! Bylo už světlo, což mě polekalo, protože dřív jsem chodila do školy za tmy. Takže jsem vstávala dost živá. Ale vůbec se mi nechtělo do školy. I když jsem měla radost, že alespoň vstávám, když je světlo. No a ve škole to začalo. První dvě hodiny v pohodě, byla jsem unavená, ale šlo to. Pak byl tělák, kde jsem celkem fungovala. Ale pak! Musím říct, že potom jsem měla problém udržet oči otevřené. Já bych si byla nejradši lehla a spala nebo odpočívala.

Když mnou hudba proudí..

8. března 2015 v 17:35 Deníček
Zrovna poslouchám jednu písničku pořád dokola a mám výbornou náladu. Bláznivou náladu. Chce se mi skákat, tančit a houpat na houpačce. Cítím léto, i když je do něj ještě dlouhá doba. Cítím slunce. Štěstí. Radost. Miluju hudbu. Je pro mě hodně. A když mě začne ovládat dopadne to takhle. Mám bláznivou letní náladu, chce se mi tančit a zpívat a neustále se usmívám. No vážně, chce se mi tančit, i když mi to nikdy pořádně nešlo. Tedy spíše ty diskotékové tance. Klasické a latinskoamerické se učím ve škole jako nepovinný předmět a moc mě to baví.

30 faktů o mně :D

7. března 2015 v 12:27 | Allex |  O Allex
Ahojky, napadlo mě sepsat několik faktů o mně, protože mám ráda podobné věci a tagy a je hezké se o různých blogeřích (existuje takové slovo vůbec? :D) něco dozvědět. A také díky tak velké návštěvnosti. Děkuji, nedávno bylo přesaženo 500! <3
Tak. Pokusím se několik těch faktů vymyslet, tak snad se to podaří. :)

Usměj se

6. března 2015 v 16:02 Pronásleduje mě hudba...
Poslední dobou mám hodně dobrou náladu. Třeba předevčírem mě malém přejelo auto, ale já měla přesto výbornou náladu a dál jsem se smála. Asi mi to jaksi nedocházelo. :D A taky mě poslední dobou při té nádherné náladě provází písnička od českého autora Pavla Callty. Asi ho nikdo moc neznáte, ale tak to změníme. :) :D Ach ta výborná nálada... :D

Z Projektu 365 je Projekt 42

5. března 2015 v 14:17 Projekt 365
Tak mám tu menší změnu. Projekt 365 (42) bych chtěla ukončit. Je to zajímavé a hezké. Ale poslední dny trochu zanedbávám, proto jsem se rozhodla projekt ukončit slavnostně. Fotila jsem 42 dní a přidávala to sem. Myslím, že je to zajímavé pro mě, ale pro vás jako čtenáře už moc ne. A navíc mám pocit, že tyto články přebíjí trochu ostatní články.
Někdy bych se k tomu ráda vrátila, ale trochu to pozměnila nebo tak. Ještě uvidím. Ale jsem ráda, že mi to vydrželo alespoň měsíc a kousek. :)) A proto bych to chtěla "slavnostně" ukončit dortem z oslavy mojí sestřičky, která měla v úterý narozeniny. Je to její oblíbený medovník. :)

28. února 2015

4. března 2015 v 13:01 Projekt 365
Včera jsme pro změnu malovali u mě. Protože mě už růžová začala štvát, tak jsem barvu rozhodně změnila. A teď mám pokoj zelený. Mně se líbí a myslím, že je to příjemná změna. :)

27. února 2015

4. března 2015 v 12:51 Projekt 365
V pátek jsem zašla do knihovny a potkala jsem tam kamarádku ze školky, co jsem neviděla už asi rok. Protože jsem měla volno, tak jsme se prošly a popovídaly jsme si. :))

26. února 2015

4. března 2015 v 12:44 Projekt 365
Ve škole nám odpadly dvě hodiny odpoledne, takže jsem se ráda prošla a úkoly jsem dělala až v 20:00. :D

25. února 2015

4. března 2015 v 12:44 Projekt 365
Ve středu jsem prohledávala krabice a našla jsem hračku z McDonaldu. Je to už hodně dlouho co to mám. Je to takové "rádio", které hraje písničku Boba Sinclara. Máte někdo taky něco takového?

24. února 2015

4. března 2015 v 12:40 Projekt 365
Tento den byl celý takový zvláštní. K obědu jsme měli takovou divnou zelenou buchtu. Nechutnala špatně, ale myslím, že by byla lepší, kdyby byla normální.

23. února 2015

4. března 2015 v 12:39 Projekt 365
V pondělí (to je už dávno..) jsem byla v knihkupectví, protože mi tam konečně přišla kniha. :)

22. února 2015

4. března 2015 v 11:04 Projekt 365
Byla jsem se asi na hodinu a půl projít. Byl nádherný zapád slunce (i když ten je krásný vždycky), ale můj mobil ho nedokáže úplně tak zachytit. :D

Elisabeth - 4. kapitola

3. března 2015 v 11:05 | Allex |  Psaní
Nezdálo se mi, že by se něco změnilo. Les vypadal stejně jako předtím. Ale Harryho jsem neviděla, zamračila jsem se. Podívala jsem se doprava, něco tam zašustilo. Nic jsem neviděla. Asi se mi to jen zdálo. Otočila jsem se doprava, vykročila a-
"Au!" Do někoho jsem vrazila a spadla jsem dozadu na zadek.
"Moc se omlouvám, měl jsem dávat vetší pozor. Neviděl jsem tě a zamyslel jsem se, promiň. Chceš pomoct?" Dívala jsem se na kluka se světlehnědými vlasy a pronikavě modrýma očima. Až moc svetlýma očima. Ten kluk se na mě usmíval a podával mi ruku. Vypadal mile a přibližně stejně staře jako já.
"V pohodě. Taky jsem si tě nevšimla," podala jsem mu ruku a on mi pomohl se zvednout. "Moc se omlouvám, ale ztratil se mi pes a nemůžu ho najít. Neviděls ho?" napadlo mě, že se třeba potkali.
"Myslíš toho co stojí za tebou?" Usmál se. Otočila jsem se a on tam opravdu stál a koukal na mě těma svýma hnědýma očima.
"Jo, to je on. Díky."taky jsem se usmála.
"Za málo. Jak se jmenuješ? Nikdy jsem tě neviděl." Vypadal mile a že se mu dá věřit.
"Jsem Elisabeth. A ani nevím co tady dělám. U nás v lese mi utekl tady Harry, můj pes a pak mi před očima zmizel. A já šla za ním. Přitom to tady nevypadá jinak než u nás v lese."
Ten kluk na mě zíral doslova s otevřenou pusou. Nechápavě jsem ho sledovala, a když si všiml jak ho pozoruji, vzpamatoval se. "Aha, jo jasně. Asi chápu." Divila jsem se tomu, co řekl. Myslela jsem si, že mě bude považovat za blázna.
"Pojď za mnou, tady to není moc bezpečné. Odvedu tě k Alderigovi. " Význam toho co řekl jsem nechápala.
"Cože? Ke komu?"
"K Alderigovi. To je přítel. Nemusíš se bát, je trochu šílený, ale dá se mu věřit." Nic jiného než mu věřit mi ani nezbývalo.
"A jak se vlastně jmenuješ?"
"Matt," usmál se a vyrazil k tomu Aldo-někomu. Chvíli jsem jen tak stála a přemýšlela, co se to stalo a jestli spím a toto je sen. Pak jsem se vzpamatovala a doběhla toho milého kluka. Harry šel už s ním, což mi přišlo přinejmenším divné.

Cizinec

1. března 2015 v 14:21 Filmy
Nedávno (minulou sobotu myslím) jsem narazila v televizi na film Cizinec. (Neočekávejte ode mě nic extra, neumím kritizovat.:D) ;) :D Mně osobně se film moc líbil. Zaujal mě.